Vítejte na mém blogu

Málem jsem zapomněl sledovat čas, ještě že mě čip pod kůží na levém stehně včas upozornil, jinak by mi zavřeli vstup a to by...

Tu a tam je někdo přistižen, jak bere, případně rozdává, z cizího, někdy je pokárán, vyjímečně potrestán...

Možná je dnes spousta věcí kolem nás špatně, ale tohle mi přijde vážně prima a jako obrovské plus.

Ani nevím, jestli se mi chce jít někam zapálit svíčku, zamávat vlaječkou a společně s davem zavzpomínat, co všechno jsme si malovali...

Jak nás, tedy hlavně naše rodiče a prarodiče, tehdy strašlivě v tom únoru Komunisté obelhali, stejně jako předtím Lenin celé Rusko i svět.

Mám to tak zaryto pod kůží, že dodnes, i po těch neuvěřitelných 50. letech, nevynechám žádnou příležitost shlédnout jejich příběhy...

Naše večerní káva je dopita, debata pomalu končí, a my jsme stále na začátku. Koho budeme volit?

Publikum na ní nábožně kouká a jakmile dozní poslední tóny, objeví se pod pódiem chumel fanoušků a Marta má plné ruce práce...

Snad bude mít dosti sil, fyzických a psychických, nezbývá, než tomu věřit a doufat, že nás nečekají stejně krušné časy...

Malý bakelitový otrokář s anténkou si podmaní stejně lehce úspěšného byznysmena, jako maminku na mateřské, seniora či dítě ve škole...

Tradice je tradice a měla by se ctít. A tak jí ctíme, i když mnohdy už ani nevíme pořádně proč. A tak máme zase Velikonoce.

Najednou si člověk uvědomí, že se to může stát i jemu. On, ona, byli přece také ještě mladí, zdraví, silní a plní života, jako já. Tak proč?

Мама лише невдоволено хитає головою. Його вічні питання. Все ті ж питання. Але як йому відповісти?

Vyhnala je válka, jejich domovy jsou zničeny, nebo ohroženy, ocitli se doslova během pár dní v cizí zemi, nemají kam jít, kde spát...

No a pak jsou tady samozřejmě sestřičky, ty dobré duše, které kolem každého poletují, byť musí mnohdy zápasit s různými rozmary...

Pokud dnes dáte za úkol třídě 12ti letých napsat pět souvislých vět na zadané téma, samozřejmě jim známé, polovina z nich rovnou omdlí...

Myslím, že to byl také můj osud, nákladní vagón, rampa, selekce a tableta cyklonu B v podzemních "sprchách"...

Ono nadarmo se neříká, že každý je velký odborník na výchovu dětí právě do té doby, než se mu narodí jeho vlastní...

Nikdy nezapomenu na den, kdy mi přišel říct, že jde na dovolenou do nemocnice, on věděl, že se už nevrátí...

Je až zarážející, jak snadno si pár jedinců rozdělí mezi sebe sféru vlivu a nikoho dalšího k tomu nepustí...