Vítejte na mém blogu

Zato generace našich dětí takové problémy, ani předsudky, nemá a radostně létá po celém glóbusu sem a tam...

Osobně neznám moc tak povedených melodií a její první tóny fungují na mé hudební asociace naprosto spolehlivě...

Jen jsme udiveně přikývli a on si je běžel schovat kamsi za chatku, aby mu je někdo nevzal. Člověk se pořád něčemu učí.

Překvapeně zírám na ten sešit, je plný asi tak z poloviny, a vůbec netuším, co se po mě žádá. Nalistuji tedy začátek...

Zatímco on stojí půlhodinovou frontu na teplé pivo a ona spálí a vyválí v popelu jeho klobásku, zdá se, že je už nic horšího potkat nemůže..

Uběhlo neuvěřitelných 40 let od mého tehdejšího rozhodnutí a ještě pořád jsem úplně nepochopil, kde se to štěstí vůbec vzalo...

Chodili jste rádi do školy? Já ne. Proč si to nepřiznat, vždyť už je to tak dávno...

A tak může být marod ten, komu zrovna naskákaly na zádech pupínky, stejně jako ten, komu vlak ujel obě nohy v kolenou...

A pak přišel šok. Hanbou jsme se v ten moment málem propadli až někam do Austrálie...

Ale že bych měl nějakou konkrétní vzpomínku na setkání s tou trojicí, to nemám. Bohužel, nebo naštěstí.

Musím přiznat, že to nebyly zrovna nešťastnější chvilky mého života, dodnes si tu noc pamatuji...

Píše se rok 1970, je prosinec, zima jak z Ladových obrázků, i v Praze leží 20 cm sněhu a mrzne jen to praští...