CINK

V kabině jich o přestávce sedí 11, je ticho, všichni koukají do země a prohlíží si kopačky. Slovo má trenér, opřený o dveře.

"Kluci co je, proč nehrajeme?"

"Nejde to trenére, vždyť to vidíš."

"Co mám vidět? Že si nedáte balón? Zapomněli jste přes noc hrát fotbal?"

"Ale ten rozhodčí..."

"Rozhodčího si nevšímej, koukej hrát, ať píská, jak píská."

"Když to nejde."

"Kecy, to nechci slyšet. Hlavy nahoru, tohle přece neprohrajeme."

Je slyšet píšťalku. Hráči vychází ven, jeden za druhým a trenér se marně snaží zachytit v jejich pohledech nějakou jiskru, alespoň náznak odhodlání. Dobře ví, že mají pravdu, rozhodčí dnes hraje proti nim. Proč? Nikdo neví. Možná to jen fakt líp neumí, ale jak to těm 12 letým klukům vysvětlit...

Každý, kdo někdy zkusil roli trenéra, tyhle scénky zažil, patří to ke sportu, stejně jako sportovní štěstí. Tahle se odehrává při fotbalovém utkání, ale může to být prakticky jakýkoliv sport, kde někdo s někým soupeří a někdo další rozhoduje. Jistě, každý může udělat chybu, hráč, stejně jako rozhodčí, tak se to také vysvětluje a každý se s tím musí nějak srovnat. Jinak by ten sport nemohl dělat. Od mala se to hráči učí, že se nemají dívat na cizí chyby, ale pouze na ty svoje. V pořádku. A pak se dočtou, že opět byla rozkryta rozsáhlá síť, která celé sportovní dění považovala pouze za byznys pro vyvolené. Podvody, úplatky, výhrůžky. Sám nejvyšší funkcionář si dovolí, po konci soutěžního ročníku, repliku - Ty vole, to snad fakt bylo cinklý celý jaro. Jak trefné shrnutí, že? Po kolikáté už? A kdy tomu bude konec? Bude vůbec někdy konec? Je až zarážející, jak snadno si pár jedinců rozdělí mezi sebe sféru vlivu a nikoho dalšího k tomu nepustí. A také jak dlouhou dobu jim takové jednání prochází, přestože jsou jejich praktiky veřejně známé a víceméně neskrývané. To není dobrá vizitka, a nejen pro fotbal.

Nezbývá než věřit, že do vedoucích pozic velkých, ale i třeba těch malých, sportovních svazů, se nadále budou dostávat vždy jen ti, kteří nejen mají k danému odvětví nějaký hluboký vztah (ale nemusí to být nutně bývalí reprezentanti), ale také dostatečnou dávku sebereflexe, a dokáží udržet rozhodování v předepsaných mantinelech. A to bez ohledu na osobní vztahy a preference. Snad se to jednou podaří.