Debata...

Koho budeme volit?

Je začátek ledna, 23 roku v 21. století, a v malém státečku, kdesi uprostřed Evropy, houstne atmosféra a trvale stoupá průměrná teplota občanů. Důvod je jediný - hledá se nový prezident. Ten stávající totiž již opravdu, po nekonečné době utrpení nejméně poloviny národa, ve své funkci končí, pro mnohé příliš pozdě, ale nakonec tedy přece. Heuréka, volají lidé v ulicích, ale vzápětí mírní nadšení a nasadí ustarané obličeje. A co dál? Koho volit na Hrad? Co když to bude, panenanebi, stejný průšvih, jako ta volba poslední? Preference sem, preference tam, grafy a predikce renomovaných agentur, rozhovory, debaty s voliči a (a to hlavně) s nevoliči, informace a dezinformace, bláto létá vzduchem sem a tam, internet drtí všechny věkové kategorie a trollí farmy mají skvělý byznys.

Nejinak je to u nás doma a tak i k nám, do našeho útulného obýváku, vstupují dnes z obrazovky prezidentští kandidáti, i když bohužel (nebo naštěstí?) jeden chybí. Co naplat, říkáme si společně s mojí ženou, bude sice méně legrace a snad i nových slov, ale zato se dá čekat méně agresivity a soustavného napadání všech přítomných, vč. moderátora, kameramana a možná i diváků. Tzv. "superdebata" začíná, moderátor je výborně připraven, jak je u něho zvykem, a hned první, zahřívací, kolečko dává tušit, že to dnes nebude úplná nuda, dokonce i bez toho chybějícího kandidáta. Vaříme kávu a s nadějí čekáme co bude dál...

Celkem poklidný začátek debaty rozštípne hned svým prvním příspěvkem přítomný podnikatel, který stihne, během jediné rozvité věty, urazit hned několik ostatních kandidátů a vysvětlit všem divákům, jak si představuje svou příští prezidentskou funkci. Vzhledem k nepřítomnosti jediného kandidáta, který by byl určitě připraven, a také ochoten, na takovou výzvu reagovat a zvednout hozenou rukavici (byť by i třeba nemířila na jeho hlavu), reagují ostatní celkem umírněně a dávají tak svému "kolegovi" poměrně zdařilou lekci taktiky. Nutno dodat, že zbytečně... Vcelku věcný průběh další debaty tak oživuje svými veselými výstupy pouze nejstarší z přítomných kandidátů, který, bez ohledu na položenou otázku, opakuje znovu a znovu svých šest vět, které se stihl před příchodem do debaty naučit. Možná se ale někomu naopak líbí, že odpovídá nezávisle, bohužel ovšem nezávisle na dotazu moderátora. Další kandidáti pak působí vcelku dle očekávání... A tak zatímco jediná žena se snaží hovořit mile a působit hezky, což se jí v jinak mužském sboru daří celkem bez problémů, bývalý voják stojí po celou dobu v přísném pozoru a hovoří stručně, skoro jakoby velel, přítomní dva senátoři se naopak projevují jako zkušení rétoři, mluví k věci a je vidět, že jsou perfektně připraveni, nejspíš na vše. Jediný kandidát z podnikatelské sféry nikdy nejde daleko pro ostřejší slovo, ale občas přitom pošilhává na pana generála, zda nemá u opasku služební pistoli, jeden nikdy neví... Mužský zástupce akademiků shlíží na všechny trochu jako na své žáky a snaží se nikoho neurazit, neboť učitel musí být, jak známo, přísně apolitický, šéf odborů pak v sobě nezapře vrozeného vůdce mas a apeluje ve svých příspěvcích na tzv. "zástupce lidu". No a o reprezentantu seniorské kategorie již řeč byla, což je již zmíněných šest vět a v nich jedna myšlenka (rozpustit vládu !!!).

Naše večerní káva je dopita, debata pomalu končí, a my jsme stále na začátku. Sice jsme se celkem příjemně pobavili, ale v našem rozhodování nás to nijak výrazně neposunulo, žádný kandidát u nás doma nenasbíral tolik sympatií, aby ty ostatní jednoznačně převálcoval. Otázka zůstává...

Koho budeme volit?