Královna

"Tak nám zabili Ferdinanda."

Tak touhle památnou větou, jak známo, začíná legendární vyprávění Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, z pera geniálního Jaroslava Haška. Ani čas, ani společenské turbulence, ani všechen ten vědecko-technický pokrok se svou digitalizací života, neubraly na kouzlu a hořké pravdivosti sdělením, která pan Hašek do svého díla schoval. O paradoxech kolem nás, o směšně nerealistickém vidění světa z výšin moci, o obyčejné lidské závisti a prospěchářství, o kamarádství uprostřed šílenosti, nazývané 1. světová válka. Celé generace čtenářů propadly kouzlu Haškova vyprávění o malých i velkých hrdinech, o smutných i veselých historkách, o mile prostoduché povaze vojáka Švejka, který jde na vše kolem sebe svým prostým rozumem. A málokdy se mýlí...

"Tak nám umřela Alžběta."

Takto, trochu zjednodušeně, by se dal parafrázovat onen výrok paní Mullerové, kterým v roce 1914 oznamovala světu, že je zase o jednoho potentáta na světě méně. Nejen ta prostá žena z lidu, ale nejspíš vůbec nikdo nemohl tehdy tušit, co všechno bude v brzké době následovat. Že se na evropských polích a loukách proti sobě postaví do té doby nevídané armády a jejich děla a kulomety, že se do vzduchu vydají ozbrojené eroplány a vzducholodě, že na moře vyplují ponorky s torpédy a válečné křižníky. A že se všichni ti aktéři naráz do sebe pustí s tak strašlivou ničivou silou, že v následujících 4 letech téměř vyhladí celou jednu mladou generaci a další dvě na dlouhá léta zcela fyzicky i psychicky ochromí. Nikdo to netušil, nikdo to ani nepřipravoval, nikdo to neplánoval a přesto se to stalo. Byla to v té době nejstrašnější válka všech dob, zanechala 20 milionů mrtvých a dvakrát tolik sirotků po celé Evropě. S trochou nadsázky by se daly ty čtyři válečné roky označit za první skutečný pokus lidstva navzájem se vyhladit. Naštěstí vše skončilo dřív, než se to podařilo naplnit...

A teď tohle. Zemřela nejdéle vládnoucí panovnice světa, britská královna Alžběta II. "Král je mrtev, ať žije král!" dle tradice volají lidé v ulicích a současně s truchlením za zemřelého panovníka vždy probíhá i radostné vítání jeho nástupce. Doba panování Alžběty II. ale vnesla do zaběhlého rituálu poněkud jinou atmosféru, lidé v ulicích jsou znejistělí, nervózní a plni napjatého očekávání. A stejně tak celý "zbytek světa". Všude je slyšet dojemné proslovy, plné lichotek a superlativ na adresu zesnulé panovnice, ale v pozadí, mezi řádky dobře připravených smutečních projevů státníků a osobností celého světa, lze vyčíst i obavy, nejistotu a možná i strach. Všem se honí v hlavě stejná otázka - A co bude dál? Alžběta II. strávila na trůnu britského impéria těžko představitelných 70 let a celé generace jsou hluboce ovlivněny jejím způsobem panování. Jaký bude nový král? Dokáže zachovat křehký "klid zbraní" v zemích Koruny? Dokáže udržet na uzdě všechny ty, více, nebo méně, skryté tendence na odtržení, a to Skotskem počínaje? Bude mít dost energie, diplomacie a státnického umění, aby se se všemi těmi úskalími vyrovnal a nevystavil svět nějakým novým konfliktům, jako se to stalo, doslova ze dne na den, po smrti následníka rakousko-uherského trůnu Ferdinanda, v roce 1914? Věřím, že to tak bude, i když je nový král již ve velmi pokročilém věku a úloha, která teď před ním stojí, by byla namáhavá i pro mnohem mladšího panovníka. Na jakoukoliv chybu, sebemenší zaváhání, čekají hned dva mocní a nebezpeční dravci - ruský medvěd a čínský drak. O jejich mocenských ambicích a vojenských spádech není nutno pochybovat. Snad tedy bude mít nový král dosti sil, fyzických a psychických, aby všemu úspěšně čelil, nezbývá, než tomu věřit a doufat, že nás nečekají stejně krušné časy, jako když jednoho rána ohlásila Švejkovi paní Mullerová - "Tak nám zabili Ferdinanda."

A celý svět se zbláznil...