Na vodě...

Nikoliv, řeč nebude o pohnutém osudu státního rozpočtu na další období. Vodou je zde myšlen skutečný živel, který dokáže přinášet občas moře starostí, občas ale také kupu radostí a úžasných zážitků. Zvláště pak v partě. Je to zvláštní úkaz, ale skutečně - pokud se na vodě ocitnou pouze dva v jedné lodi, začne to nutně, dříve či později, mezi nimi skřípat, s přibývajícími kilometry a jezy pak dokonce bublat, a k nějaké ostřejší replice, na adresu spoluplujícího, nikdy není moc daleko. Trochu jednodušší je to, když jsou v lodi oni dva. O poznání horší když jsou v lodi ony dvě (psisko na prostředku se do toho nikdy nezapočítává). Naprosto neprůchozí variantou pak je zamilovaný pár, ona a on. A je úplně jedno, v jakém pořadí ti dva v lodi sedí, výsledek je vždy stejný, totiž totální katastrofa a pohřeb všeho krásného, co si až do té doby mezi sebou společně vybudovali. Jen o něco málo lépe jsou na tom manželé, s alespoň 5ti letou praxí společného života v bytě, o velikosti 1+dveře. Ti už totiž většinou tuší, že zamilovanost je blbost, pro život zcela nepoužitelný cit, a staví vzájemné soužití na mnohem bytelnějších základech, jako třeba tolerance, respekt a umění včas ustoupit. Nic takového ovšem zamilovaný páreček zatím vůbec netuší a s žertem odvrací dobře míněné rady přátel, aby, když tedy mermomocí musí jet spolu na vodu, jeli každý na své lodi. Kdepak, ani slyšet, tajnůstkářsky na sebe mrkají, a při představě romantického splouvání meandrů Lužnice, opalování na přídi, spojeného s pozorováním nádherného okolí řeky, a samozřejmě vášní naplněných nocí, v útulném stanu na břehu, poblíž šumícího jezu, se smyslně usmívají. Jeden by jim skoro záviděl, kdyby ovšem moc dobře nevěděl, co je ve skutečnosti na řece čeká. Špinavá a studená voda a v kempu zapomenutý klobouk, dávají hned po ránu tušit, že to dnes zrovna idylka asi nebude. Když se, po dlouhém dohadování, zda se vrátit do kempu, nebo ne, konečně vydají na trasu, připomíná strastiplná cesta všechno jiné, než onu vysněnou romantiku. Zatímco on se marně snaží udržet loď v přímém směru a nekřižovat řeku, jak parník na Mississippi, ona si namáčí nohy ve vodě tak dlouho až jí uplave bota. Když jí konečně po dlouhém boji chytnou a vyloví, shodí on pro změnu do vody její tričko a je rázem zaděláno na parádní den. Sluníčko pere nemilosrdně do zad a oba marně přemýšlí, kde že zůstal opalovací krém, s faktorem 150, který si na vodu koupili. Hned na prvním jezu je takový nával, že fronta čekajících lodí končí až za prvním zákrutem, a aby toho nebylo dost, zaparkuje hned vedle nich skupina lodí s rozjařenými posádkami, které jsou evidentně na tahu již několikátý den v kuse. Vesele hulákají, zpívají oplzlé písně a navíc jim kouří pod nos jakési doutníky. Romantika pak dosáhne vrcholu v okamžiku, kdy konečně najíždí do úzké propusti, kterou je ovšem nutno loď svést na dlouhém provazu, zvaném "koňadra". Pochopitelně bez posádky, ta má v pravý čas loď opustit. Vzhledem k celkově nepříliš pozitivní náladě v naší lodi je to ovšem úkol neproveditelný, zjm. proto, že zatímco on se zběsilým pádlováním snaží trefit lodí na úzký beton a zoufale na ní ječí, aby OKAMŽITĚ vystoupila z lodi, ona začíná teprve hledat druhou botu, protože se až doteď opalovala a nic nedbala jeho chytrých řečí, že má laskavě pohnout tím svým zadečkem a začít se připravovat. Když tedy své skvostné pozadí, v "neviditelných" plavečkách, o velikosti sotva čtvrtiny papírového kapesníčku, konečně zvedne a začne vystupovat, je všem okolo jasné, že to NIKDY nemůžou stihnout oba. A tak se, za bujarého veselí přihlížejících čumilů, otočí loď zádí po směru, a ona jí s neuvěřitelnou grácií svádí propustí, držíc jí ladně za koňadru, a nijak nedbá výkřiků a hrozeb, které k ní vysílá on, sedící bezmocně v lodi a pozadu se potupně sunoucí dolů, jako nějaký plastový barel. Není slyšet, co přesně jí z té lodi říká, ale gesta rukou a výraz ve tváři dávají tušit, že to dnes v noci s tou vášní nejspíš nebude tak slavné. A to je teprve poledne a oba protagonisté našeho příběhu mají před sebou ještě dlouhý úsek, plný kamení, kde budou loď tlačit a okopávat si palce, další jezy s dalšími čumily, nesnesitelné vedro, průtrž mračen, komáry, utopenou lahev s vodou a do ruda spálená ramena. Když pak večer znaveně skončí u malého ohýnku, a zatímco on stojí půlhodinovou frontu na teplé pivo, ona spálí a vyválí v popelu jeho klobásku, zdá se, že je už na cestě nic horšího potkat ani nemůže. Ale to je omyl, tragický omyl, jak mají oba zjistit hned další den. Pokud se navzájem neutopí ze samé vášně a doplují skutečně až do cíle, patří mezi ty šťastné páry, kterým je určeno prožít spolu dlouhý a spokojený život. Na vodu se ovšem, čistě z preventivních důvodů, spolu opět vydávají až za mnoho let po svatbě a rozhodně jen kvůli dětem. Dobře již vědí, že voda je zátěžová zkouška, kterou ustojí jen opravdu pevné pouto a je zbytečné kvůli pár dnům riskovat rodinnou pohodu.

Tak AHOOOOJ, a vodákům zdar.