Pilulky

Bojím se pustit televizi. A kdyby jen to, bojím se otevřít internet a cestu domů volím oklikou, abych nemusel jet kolem lékárny. To je ovšem čím dál složitější, jsou na každém rohu, pomalu začínám mít pocit, že jsem zdravím doslova obklíčen. Tedy - to by samozřejmě bylo dobře, kdyby se ovšem nejednalo o zdraví instantní, skryté v mastech, kloubních výživách a pilulkách na všechny lidské neduhy. Alespoň takhle to tvrdí všichni v té reklamě v televizi, na internetu a na dveřích do lékárny. Začínám mít pocit viny, že si pravidelně nekupuji svou dávku zdraví, odmítám se mazat jinak než zevnitř, a nezlomila mě ani jedna populární herečka, která si v 80ti letech dávala nohu za krk, podezřívám jí totiž, že to nebyla její noha. Když jsem to jednou také zkusil, vykloubil jsem si kyčel a strávil dva měsíce ve visutém lůžku. Aby nebyla mýlka, co se týče zdravotnictví, tomu samozřejmě vždy rád pomohu na nohy. A kdyby snad měly jít lékárny na buben a farmaceuti žebrotou, rád si zaváži obě kolena, strčím teploměr do všech otvorů a rozpustím náklaďák vitamínů rovnou v naší studni. Ale nikdo po mě nemůže chtít, abych ty tuny pilulek také konzumoval, a ani nikomu jinému to nedoporučuji, tady jde o zdraví, vážně. Myslím, že by všem prospěla jen jedna medicína - něco na obnovu zdravého rozumu. Vzít ho pěkně do hrsti a přimět tělo, aby se o sebe začalo zase trochu starat samo. Jde to z tuha, samozřejmě, a nejde to hned, ale je potřeba to alespoň zkusit, nějak začít a pak se uvidí. Každý podle svých možností - někdo třeba ubere nikotinu, jiný otočí basu piv jen jednou týdně, další vynechá druhou večeři, ti morálně zdatnější třeba zakoupí značkovou obuv a začnou pobíhat, zpočátku kolem domu, pak i dál. Pro konzervativce se nabízí varianta střed - snížit všechnu spotřebu o třetinu a kdo si troufá, může třeba začít do práce a z práce chodit pěšky, třeba zrovna kolem té lékárny. Abych šel příkladem, začal jsem na sobě také pracovat a vzal jsem to pěkně zostra, jaképak přešlapování. O mě je totiž široko daleko známo, že jedu tzv. "na cukr", je to návyk již od útlého dětství, kdy u nás doma nic jiného než sladkosti nikdy nebylo, alespoň já jsem nic jiného nikdy nenašel. A tak jsem to do sebe soukal a soukal, až si tělo vytvořilo závislost. Jsem na tom bídně, jak nedostanu do hodiny po startu organizmu svou pravidelnou dávku, chřadnu a hroutím se doslova před očima, už to několikrát skončilo chvilkovým bezvědomím, ze kterého mě probrala až vůně kapučína. Jakmile mi totiž ta nádherná vůně skořice pronikne do nosu, dostane mozek potřebný impulz a mé tělo opět obnoví své základní funkce - tedy přijímat a vylučovat. Nic víc od něj ovšem v tomto stádiu čekat nelze. Ale jak říkám, jsem na sebe mimořádně tvrdý, vědom si pravdivosti pořekadla - je důležité umět si poručit, ještě důležitější je ale umět se poslechnout. A tak jsem razantně omezil svou denní dávku sacharidů a odebral jsem si pravidelnou tatranku ke kávě. Takže už jich sním za den jenom šest. A výsledek se okamžitě projevil. Jsem ve skvělé, řekl bych životní, formě, schody do naší podkrovní ložnice doslova vyběhnu, i když s dvěma přestávkami, a mám bystrého ducha, bohužel nevím, kde momentálně vězí. O čemž tak trochu vypovídá tento článek. Pod stromečkem očekávám opět roční balení kloubní výživy a předplatné časopisu Zdravá lékárna. Ale mě jen tak nedostanou - už jsem si ve společnosti Opavia objednal kamion sušenek a začal jsem vyklízet garáž, čekám zásilku každým dnem.

Tak mějte dobrou mysl, a tu druhou polovinu zdraví určitě už někde naženete. I bez pilulek.