Pisálek

Tento příspěvek je věnován všem, kteří, stejně jako já, pojali podezření, že vládnou talentem vytvářet příběhy a oblažovat širokou veřejnost svou mimořádnou fantazií a skvěle vybroušeným slohem. Jak se to ale stane? Jak se, z jinak celkem normálního a ničím nevybočujícího človíčka, žijícího svými každodenními radostmi i starostmi, stane doslova přes noc spisovatel-amatér, ohrožující celé blízké okolí svým, právě objeveným, literárním talentem?

Po pravdě? Nemám tušení...

Přesně tohle se mi totiž před nějakým časem přihodilo, a ještě jsem se z toho šoku nevzpamatoval. Prostě jsem jednoho zimního večera, při sledování, pravda - ne moc pozorném, nějakého úžasného TV seriálu, došel k přesvědčení, že něco tak "hodnotného" dokáži napsat také, budu-li mít nějaké dobré téma. A tak jsem, o jedné z nesčetných reklamních přestávek, tiše a bez větší pozornosti mojí ženy, otevřel počítač a uzavřel uši, resp. přívod zvuku do hlavy. To je velmi praktická dovednost, kterou vládne většina mužů, žijících v dlouholetém a spokojeném manželství. Takto dokonale odstíněn od rušivého okolí, otevřel jsem prázdnou stránku dokumentu a několik dlouhých minut na ni upřeně hleděl, jestli se dostaví ten spásný NÁPAD. O čem to bude? Kdo bude hlavní hrdina a co mu připravím za dobrodružství? A jak to pak skončí? Mnoho otázek, žádná rozumná a použitelná odpověď. Šmarjá, jak to ten Dumas dělal, že dal dohromady takové dílo, tolik mušketýrů a tolik událostí, že to čtenáře zajímá i po 180 letech? To nikdy nedokážu - bylo první, k čemu jsem logicky došel a zavřel jsem počítač. První autorský krok tedy skončil dřív, než vůbec začal a nějakou dobu se zdálo, že u toho i zůstane. Ale ta myšlenka nakonec zvítězila nad mým poraženectvím, vracela se znovu a znovu, a nakonec mě přinutila přijmout fakt, že mušketýry tedy sice nenapíši, ale něco malého, skromného bych snad zkusit mohl. A tak jsem hledal téma, které by mě bavilo - v úvahu přicházelo sportovní prostředí, kde jsem jako doma, samozřejmě školní prostředí, kde jsem teď víc než doma, dokonce jsem zvažoval i erotické téma - takové okénko vzpomínek, ale nic z toho mě nedokázalo nastartovat do potřebné autorské provozní teploty. Bez té to totiž nejde, autor musí mít ideu, jak příběh začne, kam bude směřovat a kde skončí, a ta se pořád ne a ne dostavit. A pak to přišlo - objevila se AI a probudila mou fantazii do té míry, že se začaly stránky v mém dokumentu plnit tak nějak samy, až jsem občas překvapeně koukal, co jsem to zase napsal. Tak vznikl příběh o přátelství, které překoná kdejakou nástrahu a vydrží čekat neuvěřitelných 85. let. Vznikla Výměna. Dopsal jsem poslední odstavec, vytvořil, s laskavou pomocí AI, hezké ilustrace a otevřel šampaňské. Sláva, nazdar, heuréka - mám HOTOVO, je ze mě spisovatel...

Taková hloupost... Nemohl jsem být víc vzdálený pravdě, ale o tom človíček, co má ještě mokrou násadku od poslední věty ve svém rukopisu, nemá ani zdání. Vůbec si neumí představit, jaká mašinérie se teprve teď dá do chodu, kolik dalších lidí mu začne do toho jeho milovaného dílka strkat nos - tohle dej sem, tohle tam, tohle přepiš, tohle raději vyhoď... Občas má autor dojem, že vlastně měl napsat něco úplně jiného, nebo možná raději nic. Trochu to jednoho vyleká, zvláště když na to není moc připraven, a to ještě ani chudák neviděl ty účty, co mu začnou chodit, aniž by tu jeho prvotinu někdo vůbec přečetl, natožpak koupil. Ale to vše tak nějak patří k věci a každý takový autor, chce-li se za něho považovat, se s tím musí naučit žít, a nakonec to tedy potkalo i mě, pokud jsem to tedy nechtěl vzdát. A to věru nechtěl. Kdo by také chtěl, když si představí ten čas, strávený nad klávesnicí, a že ho není málo? Kolikrát mě napadlo, když jsem mazal, přesouval a přepisoval celé dlouhé pasáže - jak to sakra ten Dumas dělal, jen s perem a papírem? Musel být natolik geniální, že to zkrátka a dobře napsal a nechal tak, jak se dnes říká "na první dobrou." Ale každý prostě nemůže být literární génius, není-liž pravda? A tak nakonec mám to svoje vysněné dílko, které mám rád a tajně doufám, že si to třeba i někdo rád přečte. Mě se to líbilo, už když jsem to psal...:-))).

A jak to uzavřít? Přeji všem začínajícím psavcům, kteří se rozhodnou zkusit literárně vyjádřit, aby se jim to podařilo a měli z toho radost, jako dnes já. A jsem vděčný všem, kteří mě po celou dobu podporovali, to takový začínající pisálek moc a moc potřebuje. Tak DÍKY všem a těšte se, bude to počteníčko!!!

Více o mojí autorské dílně na webu ALISKOVA virtuální knihovnička...

KLIKNI ZDE