Křtiny

Tak máme zase křtiny...

Pokud snad někdo v tuto chvíli pohoršeně zdvihá obočí, při pomyšlení na můj (náš) ročník narození, musím vše rychle uvést na pravou míru. Nejedná se totiž o křtiny "člověčí", nýbrž "knižní". Ten bláznivý nápad - napsat knihu - právě dospěl do své další (a tedy konečné) fáze a tou je vydání, ke kterému dojde v nejbližších dnech a hodinách, konkrétně 1. února t.r. Dalším krokem pak bude distribuce výtisků na knižní pulty po celé naší krásné vlasti, přičemž moje tajné přání je, aby se tam dlouho neohřály a našly si cestičku ke svým čtenářům. No a samozřejmě je potřeba to moje dílko na jeho cestu jak se sluší vypravit, se vším, co k tomu patří - a to jsou ony zmiňované křtiny. Tak se s pár přáteli, známými, kamarády a samozřejmě členy rodiny, sejdeme, otevřeme nějaké ty bublinky, pokecáme si košile majónézou z chlebíčků a popřejeme tomu "novotištěnci" nejen hezké narozeniny, ale také dlouhý a úspěšný život v knihovnách a knihovničkách, v šuplíkách a na poličkách, v kufrech i školních brašnách. Ten příběh totiž potěší každého, malého i velkého, mladého i starého, ať už rád listuje stránkami, nebo dává přednost svítící obrazovce nějaké té čtečky. Ne, úplně veselé čtení to není, ale ani z něho necáká krev všude kolem a čtenář nemusí v každé druhé kapitole překračovat hromady mrtvol. Stačí, když se uvelebí ve svém oblíbeném ušáku, na lehátku u moře, v autě v koloně na D1, nebo třeba na luxusní koženkové sedačce Českých drah (obzvlášť doporučeno autorem !!!), nechá svoje oči klouzat po řádcích a popustí uzdu své fantazii. Nebude trvat dlouho, a ocitne se ve světě, kde je možné opravdu úplně všechno, kde AI vzdoruje lidské nadvládě a chystá jí překvapení, kde čas, vyměřený člověku, je jen prázdným pojmem, a kde je obyčejné klukovské kamarádství povýšeno nad touhu po životě. V takovém světě se jednomu dobře žije a i když není skutečný, je příjemné si to alespoň na malou chvilku představit.

A kdo ví, co jednou opravdu bude...